Demoiselle, typ 23 Aérocipède
Typ 23 Aérocipède vychází z myšlenek Dumontových předchůdců, zejména Johna Stringfellowa, Otta Lilienthala nebo Samuela Langleyho. Myšlenkové dědictví prvních aviatiků se zde pojí s moderními technologiemi stále hojnějších alternativních dopravních prostředků, zejména elektrokol. Typ 23 je tedy v podstatě létajícím elektrokolem, nebo, z druhé strany vzato, elektro-šlapacím letadlem.
Základní rysy konstrukčního pojetí Aérocipède mají však původ v době před půldruhým stoletím, v nadčasovosti technických řešení z doby více než půl století před prvním pilotovaným letem bratří Wrightů:
Štíhlé a tenké křídla s tvarem blízkým elipse, ostrá náběžná hrana, ocasní plochy mající daleko ke tvarům konvenčním. Nebyli to však jen první aviatici, kdo byl inspirací nevšední konstrukce stroje. Především křídlo, jeho geometrie a chování, řízení stoje pohybem celých polovin křídla a celých polovin ocasních ploch mají základ v principech letu ptáků. Klonění podél podélné osy stoje je tedy zároveň na principu podobném prvním letadlům, jejichž křídla byla pilotem kroucena podle potřeby. Zcela nevšední je však záporné vzepětí křídel nejen na zemi, ale i během letu, navíc s možností tuto geometrii na zemi libovolně měnit. Tento prvek není pro letadla typický, ovšem v říši přírody naopak pozorovatelný téměř všude. Mírně svěšená křídla při dostatečně nízkém těžišti celého stroje mají za následek udržení polštáře přetlaku pod křídlem a jeho minimální úniky kolem konců křídla nad něj, což má za následek kromě zamezení zbytečné ztráty vztlaku též minimální indukované odpory, navíc maximálně eliminované eliptickým křídlem.
Pohon stroje zajišťuje střídavý elektromotor podobný pohonu elektrokol, podporovaný šlapáním pilota. Princip je tedy v podstatě stejný, jako u elektrokol, Demoiselle 23 Aérocipède je tedy, jak již její název napovídá, skutečným létajícím elektrokolem. Výsledný výkon mající hodnotu pouhých 8 kW se přenáší přímo na velkou pomaloběžnou vrtuli s geometrií na zemi stavitelnou, zásobu energie zajišťují litio-polymerové články o napětí okolo 50V a volitelné kapacitě 10-20 Ah. Články je možno během jedné hodiny nabít, podle konfigurace zajištují provoz motoru letadla na 15-30 minut. Reálně však bude stoj schopen letu značně déle, v závislosti na podílu šlapání pilota a jeho schopnosti využít stoupavé vzdušné proudy.
Aérocipède je zatím odzkoušen na zemi do vzletové rychlosti, podívat se na něj můžete na https://youtu.be/ndoO0AqI_9A.